V roce 1920 se Čeněk Unzeitig rozhodl společně s několika přáteli zhotovit mechanický betlém. Sám vytvořil krajinu z pilin, sádry, klihu a borové kůry. Domy, paláce s hradbami a veškeré řezbářské figurky jsou dílem Františka Beneše, náročná mechanika, elektrické rozvody a osvětlení jsou prací Jana Reslera.

Unzeitig nejdříve postavil betlém přes tři metry dlouhý od pravé strany po kovárnu s jesličkami uprostřed. Když byla roku 1924 budova Unzeitigova pekařství přestavěna, zbylo více místa na rozšíření betlému po levé straně do dnešní podoby. Dálinu namaloval Josef Adler ze Svitav. Betlém má složitou vnitřní mechaniku, 7 elektromotorků, 81 pohyblivých a 208 stabilních figur. Většina figurek je dřevěných, část keramických od akademického sochaře Františka Formánka.

Působivé je ozvučení betlému. Pastýř ve scenérii zvěstování troubí melodii čtyř písniček, které na sebe plynule navazují. Tóny jsou vydávány poměrně složitým hracím strojkem. Pomalu se rozední, pastýř troubí a vše začíná ožívat. Je slyšet bušení kladiv kovářů, sekání štípače dřeva, ozývá se štěkot psa, hlas kukačky, klapot mlýna a jiné zvláštní zvuky.

Plynulou změnou intenzity světla je docíleno náladového osvětlení. Pomalu se rozednívá, na pravé straně nahoře se rozsvěcují červánky a vše přechází do denního světla. Na závěr přichází působivé noční osvětlení, které je doprovázeno náladovou hudbou z dalšího hracího strojku.

Pohyblivou součást betlému tvoří tři systémy vodorovných pásů s darovníky a ovečkami, táhlová ústrojí pohybující zvířátky a strážným na hradbách. Ovečky se pasou, sem-tam se některá podrbe za ouškem, husy plují po jezírku a ohýbají hlavičku za potravou, kozlík se psem svádí urputný souboj. Některé ovečky jsou žíznivé, a tak jim pasáček čerpá vodu ze studně. I pocestný má chuť na doušek studené vody a nechá si napumpovat vodu od sličné dívky. Strážný přechází sem a tam a ostražitě hlídá palác, na veškerý ruch zvědavě z komína mlýna vykoukne a opět se schová kominík.

V nové Unzeitigově pekárně se betlém stavěl téměř pravidelně každý rok. Čeněk Unzeitig zemřel v 73 letech; potom byl betlém uložen do beden. V roce 1993 vnuk Čeňka Unzeitiga Karel prodal betlém Městskému úřadu v České Třebové a ten jej přemístil do městského muzea. Ve zvláštní místnosti depozitáře muzea v Borku byl "chodící" betlém skupinou nadšenců, obětavců a pracovníků muzea doplněn o chybějící části a uveden do chodu.

Dne 4.12.1994 se konalo slavnostní otevření stálé expozice betlému v České Třebové. Na úpravách se podíleli ing. Zdeněk Preisler, Bohuš Šindelka, Josef Vopařil, Lubomír Wagner, Jiří Pištora, František Burkoň a Anna Pištorová.

Spolu s Unzeitigovým betlémem je ve stálé expozici vystaveno ještě několik dalších betlémů, které stojí za shlédnutí.

Videosekvence Unzeitigova betlému jsou k dispozici na zvláštní stránce.

Kliknutím na náhled si obrázek můžete zvětšit.

Své dotazy a připomínky můžete zaslat na adresu machalikova@upce.cz

The Unzeitig's Creche