Dá se předpokládat, že koncepce refenčního modelu ISO/OSI bude v budoucnu zastávat dominantní úlohu. Zdaleka ale není prozatím koncepcí jedinou, v současnosti je jeho největším konkurentem soustava protokolů TCP/IP.
Ve skutečnosti se vlastně jedná o síťovou architerkturu, protože obsahuje také potřebné protokoly.
Filozofie TCP/IP:
Základem jsou původní požadavky na ARPANET, vyvíjený pro vojenské účely.
Těmi jsou:
- nesmí mít žádnou centrální část - mohla by se stát cílem útoku nepřítele
- decentralizovaný charakter
- musí být robustní - síť bude fungovat i kdyby nepřítel část sítě vyřadil z provozu
ARPANET byl konstruován tak, aby k němy šly snadno připojit další sítě a postupným připojováním dalších sítí vznikla síť sítí = Internet.
Vrstvy TCP/IP a ISO/OSI
- vrstva síťového rozhraní - přenos jednotlivých bitů
- síťová vrstva - směrování
- transportní vrstva - komunikace
- aplikační vrstva - základní části aplikací
Nejnižší vrstva síťového modelu TCP/IP, vrstva síťového rozhraní, zajišťuje přístup k přenosovému médiu a řízení datového spoje. Její implementace závisí na přenosové technologii, kterou používá příslušná síť. Znamená to, že TCP/IP může být implementován na jakémkoliv typu sítě z hlediska používané přenosové technologie.
TCP/IP tuto vrstvu ponechává prázdnou a sám v ní nevyužívá žádné konkrétní protokoly. Předpokládá totiž, že použitá řešení na úrovni této vrstvy budou vyvinuta mimo rámec TCP/IP.
Hlavním požadavkem kladeným na síťovou vrstvu byla především rychlost přenosu dat, v důsledku čehož již síťová vrstva nezajišťuje spolehlivost doručení přenášených dat. Spolehlivost by měl zajišťovat ten, kdo ji bude potřebovat. Tedy vyšší vrstvy, případně samotné aplikace.
Síťová vrstva je tedy opatřena protokolem, který se snaží o co nejrychlejší přenos dat. V rámci možností se snaží také o bezchybný přenos, ovšem v případě, že se mu to nepodaří (některé pakety se ztratí či poškodí), nepovažuje za svou povinnost postarat se o nápravu (očekává, že o nápravu se postarají vyšší vrstvy). Tento protokol dostal jméno IP (Internet protokol).
Vlastnosti IP protokolu
- nespolehlivý - při nesprávném doručení paketů se nestará o nápravu
- nespojovaný - spojení mezi uzly není pevně dáno, pakety se posílají různými cestami
Transportní vrstva TCP/IP
Pokud se síťová vrstva TCP/IP nestará o spolehlivost, nabízí se myšlenka, že by spolehlivost měla zajišťovat nejbližší vyšší vrstva - tedy vrstva transportní. Ovšem stále zůstává otazka, jestli je vhodné poskytovat spolehlivé doručování dat na úkor rychlosti. V některých typech aplikací je rychlost a průběžné doručování dat důležitější než stoprocentní spolehlivost doručení. Jako příklad lze uvést aplikace pracující s přenosem zvuku (videa), kde nejsou případné chyby v přenesených datech tak patrné, jako nepravidelnost při jejich doručování. Při sledování filmu lidské oko jen stěží postřehne chybu v některém ze snímků, ale okamžitě si všimne změnu rychlosti přehrávání (způsobenou nepravidelným střídáním jednotlivých snímků).
Problém, zda v transportní vrstvě upřednostnit spolehlivost na úkor rychlosti byl vyřešen tak, že pro transportní vrstvy byly vytvořeny dva hlavní protokoly (TCP a UDP), z nichž TCP (Transmission Control Protocol) zajišťuje určitou míru spolehlivost a UDP (User Datagram Protocol) nikoli. Vyšší vrstvy si pak mohou samy vybrat, který protokol budou používat.
Protokol TCP
- zajišťuje spolehlivý a spojovaný přenos
- tváří se jako stream, ve kterém se přenáší jednotlivé byty
Protokol UDP
- zajišťuje nespolehlivý a nespojovaný přenos
- nemění povahu přenosových služeb síťové vrstvy
Referenční model ISO/OSI předpokládá, že jednotlivé aplikace budou mít některé společné rysy, které se vyplatí realizovat samostatně a implementovat jen jednou.
Síťový model vznikal více z praktických zkušeností. Předpokládá, že jedotlivé aplikace nebudou mít tolik společného, aby se tyto části vyplatilo osamostatnit. Na rozdíl od referenčního modelu ISO/OSI očekává, že každá aplikace si sama zajistí to, co potřebuje a co jí nenabízí nižší vrstvy. Teprve v poslední době se začínají v aplikační vrstvě prosazovat některé podpůrné mechanismy.
Protože aplikační vrstva v modelu TCP/IP oproti referenčnímu modelu ISO/OSI neobsahuje relační a prezentační vrstvu, musí si jejich funkce v TCP/IP zajistit jednotlivé aplikace samy.