Síťový model TCP/IP

 

Dá se předpokládat, že koncepce refenčního modelu ISO/OSI bude v budoucnu zastávat dominantní úlohu. Zdaleka ale není prozatím koncepcí jedinou, v současnosti je jeho největším konkurentem soustava protokolů TCP/IP.

Ve skutečnosti se vlastně jedná o síťovou architerkturu, protože obsahuje také potřebné protokoly.

 

Filozofie TCP/IP:

Základem jsou původní požadavky na ARPANET, vyvíjený pro vojenské účely.
Těmi jsou:

ARPANET byl konstruován tak, aby k němy šly snadno připojit další sítě a postupným připojováním dalších sítí vznikla síť sítí = Internet.

 

Vrstvy TCP/IP a ISO/OSI

 

 

Vrstva síťového rozhraní

 

Nejnižší vrstva síťového modelu TCP/IP, vrstva síťového rozhraní, zajišťuje přístup k přenosovému médiu a řízení datového spoje. Její implementace závisí na přenosové technologii, kterou používá příslušná síť. Znamená to, že TCP/IP může být implementován na jakémkoliv typu sítě z hlediska používané přenosové technologie.

TCP/IP tuto vrstvu ponechává prázdnou a sám v ní nevyužívá žádné konkrétní protokoly. Předpokládá totiž, že použitá řešení na úrovni této vrstvy budou vyvinuta mimo rámec TCP/IP.

 

Síťová vrstva TCP/IP

 

Hlavním požadavkem kladeným na síťovou vrstvu byla především rychlost přenosu dat, v důsledku čehož již síťová vrstva nezajišťuje spolehlivost doručení přenášených dat. Spolehlivost by měl zajišťovat ten, kdo ji bude potřebovat. Tedy vyšší vrstvy, případně samotné aplikace.

Síťová vrstva je tedy opatřena protokolem, který se snaží o co nejrychlejší přenos dat. V rámci možností se snaží také o bezchybný přenos, ovšem v případě, že se mu to nepodaří (některé pakety se ztratí či poškodí), nepovažuje za svou povinnost postarat se o nápravu (očekává, že o nápravu se postarají vyšší vrstvy). Tento protokol dostal jméno IP (Internet protokol).

 

Vlastnosti IP protokolu

 

Transportní vrstva TCP/IP

 

Pokud se síťová vrstva TCP/IP nestará o spolehlivost, nabízí se myšlenka, že by spolehlivost měla zajišťovat nejbližší vyšší vrstva - tedy vrstva transportní. Ovšem stále zůstává otazka, jestli je vhodné poskytovat spolehlivé doručování dat na úkor rychlosti. V některých typech aplikací je rychlost a průběžné doručování dat důležitější než stoprocentní spolehlivost doručení. Jako příklad lze uvést aplikace pracující s přenosem zvuku (videa), kde nejsou případné chyby v přenesených datech tak patrné, jako nepravidelnost při jejich doručování. Při sledování filmu lidské oko jen stěží postřehne chybu v některém ze snímků, ale okamžitě si všimne změnu rychlosti přehrávání (způsobenou nepravidelným střídáním jednotlivých snímků).

Problém, zda v transportní vrstvě upřednostnit spolehlivost na úkor rychlosti byl vyřešen tak, že pro transportní vrstvy byly vytvořeny dva hlavní protokoly (TCP a UDP), z nichž TCP (Transmission Control Protocol) zajišťuje určitou míru spolehlivost a UDP (User Datagram Protocol) nikoli. Vyšší vrstvy si pak mohou samy vybrat, který protokol budou používat.

 

Protokol TCP

 

Protokol UDP

 

Aplikační vrstva TCP/IP

 

Referenční model ISO/OSI předpokládá, že jednotlivé aplikace budou mít některé společné rysy, které se vyplatí realizovat samostatně a implementovat jen jednou.
Síťový model vznikal více z praktických zkušeností. Předpokládá, že jedotlivé aplikace nebudou mít tolik společného, aby se tyto části vyplatilo osamostatnit. Na rozdíl od referenčního modelu ISO/OSI očekává, že každá aplikace si sama zajistí to, co potřebuje a co jí nenabízí nižší vrstvy. Teprve v poslední době se začínají v aplikační vrstvě prosazovat některé podpůrné mechanismy.
Protože aplikační vrstva v modelu TCP/IP oproti referenčnímu modelu ISO/OSI neobsahuje relační a prezentační vrstvu, musí si jejich funkce v TCP/IP zajistit jednotlivé aplikace samy.