Ceska Trebova ve srovnani s jinymi mesty je pomerne chuda na historicke pamatky. Zato tradice textilu ma ve meste opravdu hluboke koreny. Podle archivnich dokumentu sahaji az do 15. stoleti, do doby, kdy zde vznikl cech tkalcovsky. Bylo to roku 1452, v dobe, kdy mesto patrilo spolecne s hradem Lansperkem a okolnimi obcemi Zdenku Kostkovi z Postupic. Chude chaloupky, krcici se v udoli kolem reky Trebovky, upozornovaly na sebe pravidelnym klapotem rucnich stavu a vystavenymi hlinenymi hrnky-pucaky. Zdejsi obyvatelstvo melo totiz nekolik zdroju obzivy. Krome tkalcovskeho remesla se v mestecku provozovalo jeste hrncirstvi a rolnictvi.
Jelikoz mestem ani jeho okolim nevedla vyznacna stezka, ani zde nestal zadny hrad, byl zivot ve meste jednotvarny a da se rici sousedsky. Na kopecku nad mestem se tycila rotunda svate Kateriny se hrbitovem, odedavna nazyvanym "posvatny haj". Zde se konaly pro tehdejsi obyvatele obcasne bohosluzby. Za mestskou zdi stavalo nekolik chaloupek, ve kterych se rovnez tkalcovalo. Zdejsi tkalci vyrabeli od nepameti hrubsi vyrobky. Nejprve byly lnene, pozdeji i z jinych materialu. Vyrabely se zde cajky, trilichy, mefolany, barchany a pozdeji take pytloviny. Hotove vyrobky vyvazeli formani konskymi potahy do Vidne, Terstu i na jina mista, odkud zase dovazeli potrebnou surovinu. Jejich praci narusovaly valky, pozary a ruzne nemoci. Nejvetsi pozar byl v roce 1636. Tehdy bylo ohnem zniceno temer cele mesto krome nekolika chaloupek stojicich za mestskou zdi. Nasledkem pozaru byl znicen kostel, radnice, obytna staveni a z prevazne vetsiny i historicke dokumenty. Trvalo mnoho let nez se v nove postavenych a opravenych chaloupkach ozval zase klapot stavu a vyroba se vratila do normalnich koleji.
Aby byl v cechu urcity rad a poradek, usilovali zdejsi tkalci o ziskani cechovnich artikuli, ktere se snazili vypracovat podle vzoru moravskotrebovskych tkalcu, avsak u vrchnosti s nimi neuspeli. Jejich usili o artikule trvalo plnych 5 let. Obratili se na cech tkalcu v Olomouci, odkud cerpali podklady. Tepve v prosinci roku 1722 jich konecne dosahli. Naklady vynalozene na ziskani artikuli cinily 340 zlatych. Artikule cechu udelil cisar Karel VI. Jejich zneni bylo jedenkrat za rok predcitano vsem clenum, aby nikdo na cechovni prava a povinnosti nezapomel. Ten, kdo se proti artikulim jakymkoliv zpusobem provinil, byl potrestan penezitou pokutou a musel odevzdat vosk na zhotoveni svicek. Poslanim cechu bylo dbat, aby se mladez radne vyucila, podporovat rozvoj tkalcovstvi ve meste, dodrzovat kvalitu vyrabeneho zbozi, chranit prava clenu cechu atd. Toto vse je uvedeno v 21 kapitolach artikuli, psanych staroceskym slohem a pismem.
V cechu byla velka pozornost venovana prijimani ucedniku a povysovani do stavu tovarysskeho a mistrovskeho. Takova slavnost se nikdy neodbyla bez ucasti radniho, panu svedku, patricneho cechmistra, faktora a oslavence. Mistem konani byl bud hostinec nebo cechovni mistnost. Pred slavnosti musel tovarys, chtel-li se stat mistrem, dokazat, ze byl v tovarysskem stavu 5 let a ze v prubehu teto doby dva roky neustale vandroval. Syn mistra musel dokazat, ze byl v tovarysskem stavu 4 roky a z toho 1 rok vandroval. Po teto slavnosti nove jmenovany mistr byl povinen slozit do cechovni pokladnice 4 kopy misenske nebo 4 zlate 40 krejcaru. Na zachovani korouhve a prikrovu se odevzdavaly 2 kopy misenske nebo 2 zlate 20 krejcaru a vedro piva pro spital. Podle starobyle zvyklosti se v Lanskroune kazdeho ctvrt roku slouzila za zemrele mistry mse svata. V miste, kde mistr, jeho zena nebo dite zemreli, konala se mse. Na tyto bohosluzby a pohreb se museli mistri dostavit povinne. Kdyz se nektery nedostavil a nedokazal dulezitost priciny, byl povinen slozit pokutu 1/2 libry vosku. Tkalcu vzhledem k jejich namahave a nezdrave praci umiralo vice nez ostatnich lidi, a tak mel cech sve vlastni svicny, mary, pochodne i korouhve. Bidne zili a tak alespon slavne pochovavali. Slavne pohrby jim urcovaly cechovni artikule, ktere velmi prisne dodrzovali.
Pro ochranu ucedniku a tovarysu byl v Ceske Trebove ustaven roku 1734 mladsi cech tkalcovsky. Mladsi cech byl jednou za rok poradatelem tanecni zabavy. Bylo to 23. rijna, v den svateho Severyna, patrona tkalcu. V ten den se nikde nepracovalo, protoze to byl den urceny pro odpocinek a zabavu. Na zabavu chodili clenove mladsiho cechu zvat predem vsechny mistry a jejich manzelky. Pouzivali k tomu konvici z roku 1583 s vinem nebo medovinou. Mistr se napitim zavazoval, ze se na zabavu dostavi.
Cechovni zabava probihala v srdecnem a sousedskem ovzdusi, za pritomnosti temer vsech tovarysu, mistru a jejich manzelek. Krome nich byvali take v sale clenove cechu z okolnich obci. K tanci i druzmne zabave hrala hudba i tkalcovske pisne, z nichz nektere objevil a do not zapsal Jindrich Pravecek starsi. Mezi ne patri napr. "Ja jsem tkadlec ze Trebovska, delam platno, jen to brinka, delam platno pekny, bily, me Andulce na kosili." Tuto pisen zpivali vsichni ucastnici zabavy. Akcenty, t.j. prizvuky na 1. dobe, naznacuji, jak tkadlec, zpivaje si pri praci, "hazel" clunkem pri tkani. Text dalsi pisne znel: "Co je ti, Pecoldo, po maly zene, ona ma sukynky u samy zeme, a kdyz je rosa, ona je bosa, ona si sukynky cely zarousa". Tuto pisen zpivali hudebnici tomu, jenz si ji dal zahrat pri svem solovem tanci, kdyz zaplatil hudebnikum poplatek nebo piti. Jeho jmeno uvedli pri zpevu misto slova "Pecoldo". Dalsi dny nastala zase normalni, celodenni prace o mleku a bramborach, varene repe a nemastenem zeli.
Kritickym rokem pro cech tkalcovsky i cele mesto byl rok 1745. Ceskou Trebovou postihl druhy velky pozar. Znicil temer cele mesto a obyvatelstvo uvrhl do znacne bidy. Zdejsimu lidu nezbylo nic jineho, nez znovu zacit svou mravenci praci budovat si obydli a zarizeni. A trvalo opet dlouhou dobu, nez se jim to podarilo.
V radach tkalcu se nasel kolem roku 1840 vynalezce. Jmenoval se Kryspin Zajicek. Vynasel zpusob, jak tkat na rucnich stavech pytle beze svu. Na svuj vynalez obdrzel vysadu cili "privilej". Proto mu tkalci rikali "privilijant". Jim vyrabene pytle pouzivala armada a posty. I berni urady kupovaly od Zajicka stejnym zpusobem tkane "misky na penize". Vynalezem si Zajicek pomohl k pekne usedlosti a ostatnim tkalcum zajistil na dlouhou dobu zaruceny vydelek, protoze kdyz mu privilegium vyprselo, chopili se jeho zpusobu prace i jini tkalci.
Za vice nez 100 let byla cinnost cechu otresena vybudovanim zeleznicni trate Olomouc-Praha. V te dobe mnoho zdejsich tkalcu zanechalo domacke prace a vstoupilo do sluzeb drahy. Dalsi otres prodelal cech tkalcovsky v roce 1849, kdy vznikla na levem brehu reky Trebovky mala tovarnicka. Majitelem byl pan Matysek, ktery ji vybudoval ze stareho mlyna. Do tovarny zacali prechazet clenove cechu tkalcovskeho, aby zde nasli nove zamestnani. Presto se cech nerozpadl a pokracoval ve sve cinnosti. V roce 1895 se jeho nazev zmenil v "Odborny spolek tkalcu", avsak domacke prace v mnohych stavenich pokracovaly. Tepve druha svetova valka ukoncila domackou praci tkalcu. Dnes nam cinnost cechu pripominaji pouze mnohe cechovni pamatky, ulozene v mestskem muzeu. Jsou to krome artikuli ruzne svicny, konvice, cechovni pecet, prapor, fotografie atd.
Malou tovarnicku pana Matyska odkoupil Leopold Abeles, ktery ji rozsiril a v roce 1882 prodal firme Hermann Pollack a synove. Byly vykupovany okolni usedlosti a pozemky, aby mohly byt postaveny dalsi budovy. Novou vystavbou vznikl velky zavod soustredujici uplny vyrobni cyklus. Do pradelny se privazela surova bavlna a v adjustaci se balilo hotove, upravene zbozi. Zatimco u predchozich majitelu se vyrabely vyhradne hrubsi latky, zavedla firma Hermann Pollack vyrobu jemnejsiho zbozi.
Behem druhe svetove valky se produkce textilnich vyrobku znacne omezila. Zavod byl predan nemecke firme Deutsche Textil Aktiengesselschaft. Po znarodneni byl zavod podrizen nekolikrat usteckemu podniku "Perla", ale byl take kratkou dobu samostatnym narodnim podnikem nesouci jmeno "Primona".
V dnesni dobe je zavod "Primona" pokracovatelem bohate tkalcovske tradice, ktery vyrabi jemne popeliny, damske satovky, pyzamoviny a nitarenske vyrobky. Tyto proslavuji dobre jmeno ceskotrebovskeho textilu na mnohych svetovych trzich.