Nové stránky o betlémech v České Třebové
Vánoce - nejkrásnější svátky v roce - jsou spojeny v symbolice křesťanské víry se stavěním jesliček, chvílí radosti, která podle biblických proroků provázela příchod Spasitele na svět.
První podnět k vánočnímu stavění jesliček dal sv. František z Assisi již v roce 1223. Ten po návštěvě Svaté země, kde mu bylo dopřáno navštívit Betlém, přišel na myšlenku zprostředkovat tento zážitek i ostatním věřícím, aby tito mohli prožívat chvíle štěstí a radosti z Kristova zrození. Postavil v jeskyni na hoře Alverno, nedaleko obce Greccio v dnešní Itálii, první jesličky a zde sloužil štědrovečerní půlnoční mši svatou. Mystérium zrození, láska k Dítěti a Rodičce dalo vzniknout tradici opakovaného stavění jesliček, jak je známe až do dnešních dnů. Kult jesliček tak začal trvale doprovázet symboliku Vánoc. O rozšíření betlémské tradice do ostatních evropských zemí se postarali příslušníci řádu františkánů a později jezuité. S jesličkami se setkáváme v období gotiky a zejména pozdějšího baroka.
V Čechách poprvé postavili jesličky jezuité v Týnském chrámu v Praze v roce 1562. Stavění jesliček se pak rychle rozšířilo do východních Čech, na Moravu a do Slezska. Josefínská osvícenecká doba vytlačila betlémy z kostelů. Jesličky však brzy našly své místo v domácnostech prostých lidí. Vznikla tak tradice lidových jesliček. Tajuplné kouzlo Vánoc se tímto vlivem silně zpoetizovalo a dostalo svou nenapodobitelnou pohádkovou atmosféru. Ryze náboženským motivům je dáván světský charakter všedního života prostého člověka. Výroba a stavění jesliček, betlémářství, se pak stalo zálibou pro řadu lidových umělců. Obliba jesliček vrcholí v druhé polovině minulého století, současně se začínají uplatňovat i sériově vyráběné betlémy papírové.
Východní Čechy patří k oblastem se starou betlémářskou tradicí. Známé jsou jesličky z Třebechovic, z Kralicka, Poličska, Ústecka a Českotřebovska. Nejstarší třebovské jesličky začaly vznikat již na počátku minulého století. V našem městě je dodnes stavěna řada nádherných, umělecky cenných betlémů, mnohé z nich jsou uváděny i v soupisech odborné etnografické literatury. Ukázky svérázného lidového betlémářství jsou uchovávány v některých třebovských rodinách. Připomeňme si nejznámější betlémy.
Obrázky na této stránce jsou zmenšené náhledy; kliknutím na ně si můžete stáhnout celý obrázek (30 až 70 KB). Na zvláštní stránce jsou k dispozici videozáznamy Unzeitigova betlému ve formátu .avi.
Počátky vzniku prvního Tomšova betlému sahají do doby, kdy Karel Tomeš sloužil jako námořník u rakousko-uherské flotily na lodi Arcivévoda Karel. Za své pětileté služby si všímal navštívených míst a své zážitky ztvárnil do unikátního, vlastnoručně ilustrovaného deníku. Jako jeden z mála šťastlivců byl vybrán na expediční cestu, při které navštívil Betlém, Jericho a další místa, která jej později inspirovala při tvorbě betlémů.
Po návratu domů se pustil do díla a na celé jeho tehdejší tvorbě můžeme sledovat řezbářský a tvůrčí vývoj tohoto lidového umělce. S prvními figurami, malovanými na papír, nebyl spokojen a přešel na postavičky vyřezávané z tenkého prkénka. Ani tyto ploché figurky však nesplňovaly jeho představy, a tak začal vyřezávat trojrozměrné postavičky z lipového dřeva. První pokusy nebyly úspěšné, proto většinu svých prací zničil nebo rozdal. Nesmírnou pílí se však vypracoval až k téměř úplné dokonalosti. Jeho jemně vyřezávané figurky v pohybu patří bezesporu k vrcholu toho, co dnes můžeme u českotřebovských betlémů vidět. Vzniklo více než 300 postaviček v pohybu, ovlivněných autorovým pobytem v Orientu, a jen nepatrná část je okopírovaná od jiných třebovských autorů. Také krajina a dálina jsou věrnými kopiemi míst, která sám navštívil. Čtyři metry dlouhý betlém vznikal téměř 15 let a byl ukončen před druhou světovou válkou. Betlém, který se skládá ze sedmi velkých dílů, se staví každým pátým rokem. V roce 1947 byl vystavován v aule třebovského gymnázia a z jeho stavby v roce 1987 byla pořízena i kvalitní fotodokumentace.
Jaké pohnutky vedly Karla Tomše k vytvoření druhého díla, nevíme. Faktem však je, že v letech 1945-1947 vznikl unikátní "Českotřebovský betlém". Jeho výjimečnost spočívá nejen v tom, že jsou v něm použity motivy z nejstarší čtvrti "U kostelíčka", ale i fakt, že betlém je zasazen do zimní krajiny. Svým neopakovatelným kouzlem a pojetím tak v mnohém připomíná lidové betlémy Mikoláše Alše a Josefa Lady. Patnáct centimetrů vysoké polychromované dřevořezby představují skutečné obyvatele třebovských chaloupek. Vedle "nádražáka" Slavíčka je zde postava souseda Kapouna s koňským spřežením, opodál vyhrává nádražácká kapela a sáňkují děti. Sklepení s jesličkami a kolorit třebovských chaloupek umocňují zážitek z nevšedního díla.
Betlém vznikal téměř 30 let, dokončen byl v roce 1909. Je 4,44 m dlouhý a jsou v něm zastoupeny práce mnoha autorů. Papírové figurky darovníků pocházejí většinou od Jarolíma Štantejského a Josefa Springera z Ústí nad Orlicí, mnoho dalších vytvořil Karel Jankele, který namaloval též dálinu a okolek betlémů (okolo roku 1884). Většinu dřevěných a papírových staveb vyrobil původní majitel pan Hýbl. Figurky andělů a svaté rodiny pocházejí od Josefa Adlera ze Svitav. Staví se dvě odlišné varianty: betlém vánoční a betlém tříkrálový.
Betlém Felixe Mehla z let 1940-1960 je malován na kartonu. Je 6 m dlouhý a sestává z 800 stavebních prvků a figur. V Mehlově betlému najdeme mnoho motivu ze staré České Třebové (rotundu sv. Kateřiny, zvonici této kaple, kostel, některé domy atd.). Kresby darovníků i staveb od Felixe Mehla najdeme i jako součást dalších třebovských betlémů (Marešova, Jankelova).
Jeden z mála třebovských mechanických betlémů je 2,5 m dlouhý. Nejstarší malované figurky pocházejí z let 1865-1885 a jsou spolu s působivou dálinou dílem Karla Jankeleho. Dřevěné, polychromované figurky pocházejí z Králík. Mechanická úprava vznikla v roce 1975, kdy současný majitel zabudoval do skeletu betlému elektromotorek, který pohybuje asi 10 cm vysokými dřevěnými figurkami. Betlém má rovněž vnitřní osvětlení většiny budov, svítí i "betlémská hvězda". Pro třebovské betlémy je zcela neobvyklá kompozice dolu i s figurkami havířů.
Téměř 4,5 m dlouhý betlém pochází z posledních let minulého století. Postavičky darovníků jsou dílem Karla Jankeleho. Stavby paláců jsou ze dřeva a papíru a mají charakteristické rysy třebovských betlémů.
Jeden z nejmladších třebovských betlémů pochází z roku 1962. Je dílem akademického sochaře Františka Formánka. Figury jsou keramické a jsou zasazeny do biblické krajiny s prostými jesličkami. Pozadí (dálina) je nahrazeno klenutím od Františka Navary. Celkový dojem je umocněn působivým vnitřním osvětlením.
Největším mechanickým betlémem v České republice je jindřichohradecký (30 m2); muzeum v Jindřichově Hradci dokonce obdrželo v květnu 1998 certifikát, že tento betlém je největším mechanickým betlémem na světě. Podle velikosti za ním následuje třebechovický betlém, který je 7 m dlouhý, 3 m široký a 2 m vysoký. V pořadí třetí je pak českotřebovský Unzeitigův betlém.
V roce 1920 se Čeněk Unzeitig rozhodl společně s několika přáteli zhotovit mechanický betlém. Sám vytvořil krajinu z pilin, sádry, klihu a borové kůry. Domy, paláce s hradbami a veškeré řezbářské figurky jsou dílem Františka Beneše, náročná mechanika, elektrické rozvody a osvětlení jsou prací Jana Reslera.
Unzeitig nejdříve postavil betlém přes tři metry dlouhý od pravé strany po kovárnu s jesličkami uprostřed. Když byla roku 1924 budova Unzeitigova pekařství přestavěna, zbylo více místa na rozšíření betlému po levé straně do dnešní podoby. Dálinu namaloval Josef Adler ze Svitav. Betlém má složitou vnitřní mechaniku, 7 elektromotorků, 81 pohyblivých a 208 stabilních figur. Většina figurek je dřevěných, část keramických od akademického sochaře Františka Formánka.
Působivé je ozvučení betlému. Pastýř ve scenérii zvěstování troubí melodii čtyř písniček, které na sebe plynule navazují. Tóny jsou vydávány poměrně složitým hracím strojkem. Pomalu se rozední, pastýř troubí a vše začíná ožívat. Je slyšet bušení kladiv kovářů, sekání štípače dřeva, ozývá se štěkot psa, hlas kukačky, klapot mlýna a jiné zvláštní zvuky.
Plynulou změnou intenzity světla je docíleno náladového osvětlení. Pomalu se rozednívá, na pravé straně nahoře se rozsvěcují červánky a vše přechází do denního světla. Na závěr přichází působivé noční osvětlení, které je doprovázeno náladovou hudbou z dalšího hracího strojku.
Pohyblivou součást betlému tvoří tři systémy vodorovných pásů s darovníky a ovečkami, táhlová ústrojí pohybující zvířátky a strážným na hradbách. Ovečky se pasou, sem-tam se některá podrbe za ouškem, husy plují po jezírku a ohýbají hlavičku za potravou, kozlík se psem svádí urputný souboj. Některé ovečky jsou žíznivé, a tak jim pasáček čerpá vodu ze studně. I pocestný má chuť na doušek studené vody a nechá si napumpovat vodu od sličné dívky. Strážný přechází sem a tam a ostražitě hlídá palác, na veškerý ruch zvědavě z komína mlýna vykoukne a opět se schová kominík.
V nové Unzeitigově pekárně se betlém stavěl téměř pravidelně každý rok. Čeněk Unzeitig zemřel v 73 letech; potom byl betlém uložen do beden. V roce 1993 vnuk Čeňka Unzeitiga Karel prodal betlém Městskému úřadu v České Třebové a ten jej přemístil do městského muzea. Ve zvláštní místnosti depozitáře muzea v Borku byl "chodící" betlém skupinou nadšenců, obětavců a pracovníků muzea doplněn o chybějící části a uveden do chodu.
Dne 4.12.1994 se konalo slavnostní otevření stálé expozice betlému v České Třebové. Na úpravách se podíleli ing. Zdeněk Preisler, Bohuš Šindelka, Josef Vopařil, Lubomír Wagner, Jiří Pištora, František Burkoň a Anna Pištorová.
Spolu s Unzeitigovým betlémem je ve stálé expozici vystaveno ještě několik dalších betlémů, které stojí za shlédnutí.
Videosekvence Unzeitigova betlému jsou k dispozici na zvláštní stránce.
Tento betlém je jedním z nejstarších v českotřebovském muzeu. Je malován na papíře, a to jak figurky, tak i veškeré stavby. Nejstarší figurka pochází z poloviny minulého století. Postavičky darovníků a staveb vytvořil na konci minulého a na počátku tohoto století třebovský vyhledávaný malíř betlémů Karel Jankele. Betlém byl dotvořen v padesátých letech lidovým výtvarníkem Felixem Mehlem. Některé stavby zachycují realisticky českotřebovské motivy (rotundu sv. Kateřiny se zvonicí, faru, kostel sv. Jakuba, kapli P. Marie na Horách aj.). Betlém daroval muzeu farář Antonín Kubát z Králík, který jej obdržel od p. Františka Mareše z Trávníka.
Jesličky z roku 1994 jsou darem p. Františka Váchy z Jaroměře při příležitosti založení oddělení "Historie esperantského hnutí v ČR" v českotřebovském muzeu. Tento lidový řezbář doplnil ústřední motiv betlému dřevořezbou kaple sv. Kateřiny se zvonicí a ukázkou typické starotřebovské chalupy. Betlémská scenérie je mile oživena též miniaturními řezbami ptáků a dalšími drobnostmi. Počet autorových prací přesahuje již 800 kusů.
Tento betlém z východních Čech je kombinací vyřezávaných polychromovaných figurek a papírových staveb. Mechanická část má centrální elektrický pohon a pohybliví jsou i darovníci, dva muži řezající dřevo, lopatky větrného mlýna, postavička štípající dřevo atd. Betlém pochází s největší pravděpodobností ze Žamberecka, bližší údaje o místě vzniku a autoru nejsou známy.
Betlémářská tradice se v posledních letech znovu oživila, vznikají nové betlémářské práce, jak jsme viděli na celosvětové výstavě betlémů uspořádané v Hradci Králové "Československým sdružením přátel betlémů" na přelomu let 1996/97. Nejdelším exponátem této výstavy byl Jankelův betlém z fondu českotřebovského muzea.
Unikátní, mohutný betlém, jehož původ není znám, pochází pravděpodobně z dílen tyrolských řezbářů. Díly betlému, který byl stavěn pod oltářem P. Marie, byly každoročně pracně přenášeny z budovy děkanství. Kašírovaný podklad z pletiva a sádry a téměř 40 cm vysoké polychromované figury tak postupně chátraly. V roce 1972 zhotovil Jiří Markl fotodokumentaci celého betlému, podle které byl betlém v Červeném Kostelci nemalým nákladem opraven a restaurován. V současné době je stabilně umístěn v levé lodi kostela a pan Markl do něj v době vánoční instaluje pouze figury.
I Vy si můžete v čase vánočním zazpívat s námi tuto krásnou koledu:
Celá koleda má 17 slok. Od základní české verze se liší melodií i textem verze zpívaná na Benecku.
Své dotazy a připomínky můžete zaslat na adresu machalik@ct.upce.cz anebo písemně do Městského muzea v České Třebové.
